Etiketa granulí pro psy – co číst na obalu krmiva?
Etiketa krmiva je ze zákona právní dokument. Výrobce v ní musí uvádět pravdivé informace a vy byste je měli umět číst. Právě to malé písmo vzadu nebo po straně balení vám totiž prozradí víc než jakákoli reklama: co pes skutečně jí, z čeho je krmivo složené a na co si dát pozor.
Pojďme si projít, co na etiketě musí být vždy, co jednotlivé části etikety znamenají a jak je správně číst.
Běžné krmivo vs. veterinární dieta (viz obr., bod A)
Pro zdravého psa platí jednoduchá volba: vyberte kompletní krmivo odpovídající jeho věku, velikosti a aktivitě. Veterinární dieta do tohoto výběru nepatří a zdravému psovi byste ji dávat neměli.
Veterinární dieta
Pokud vaše krmivo nese označení „dieta“, jde o zvláštní kategorii přísně regulovanou evropskou legislativou. Tato krmiva jsou určená pro psy s konkrétními zdravotními potížemi, např. s onemocněním ledvin, problémy s močovými kameny, cukrovkou, srdečním nebo jaterním onemocněním, nadváhou, při rekonvalescenci nebo s potravinovými nesnášenlivostmi.
Na etiketě musí být uvedený konkrétní zdravotní účel, základní nutriční vlastnosti a doporučená délka podávání.
Tato krmiva vždy konzultujte s veterinářem, nikdy je nevybírejte sami. Pro zdravého psa jsou veterinární diety naprosto nevhodné a podávání nevhodné diety může nemocnému psovi jeho stav ještě zhoršit.
Kompletní vs. doplňkové krmivo (bod A)
Tohle je první věc, na kterou se podívejte.
Kompletní krmivo pokryje všechny výživové potřeby vašeho psa. Nepotřebujete k němu přidávat nic dalšího (samozřejmě kromě čerstvé vody).
Doplňkové krmivo nestačí samo o sobě, musíte ho kombinovat s jiným krmivem. Na etiketě by mělo být napsané, s čím ho podávat. Doplňková krmiva jsou typicky konzervy s vysokým podílem masa, příp. vybrané pamlsky (sušené maso a vnitřnosti).
Pokud kupujete doplňkové krmivo jako hlavní složku jídelníčku, váš pes pravděpodobně nedostává vyváženou stravu.
Složení krmiva (bod B)
Složky jsou na etiketě seřazené od té, které je v krmivu nejvíce, po tu, které je nejméně, a to podle hmotnosti v syrovém stavu před zpracováním.
Nejlepší je, když prvních 3-5 složek tvoří konkrétní maso + konkrétní tuk (kuřecí/slepičí tuk, lososový olej), a ne obiloviny či luštěniny.
Pozor na vlhkost složek
Tady číhá jeden z největších triků výrobců. Čerstvé maso tvoří z přibližně dvou třetin voda, tj. obsahuje cca 67 % vody a jen 33 % samotného masa. Sušená masová moučka naopak obsahuje vody jen 5–10 %.
Pokud je tedy na prvním místě „čerstvé kuřecí maso“, může být jeho skutečný podíl bílkovin v hotovém krmivu nižší, než kdyby tam bylo uvedena „kuřecí moučka“, protože voda se při výrobě vypaří.
Jako praktické pravidlo si zapamatujte: 3 % čerstvého masa odpovídají přibližně 1 % sušeného masa. Granule deklarující 20 % čerstvého masa tedy obsahují ve skutečnosti jen asi 7 % masa.
Obecně platí: porovnávejte krmiva vždy s přihlédnutím k obsahu vlhkosti, nebo hledejte hodnoty přepočtené na sušinu.
Vedlejší produkty živočišného původu
Označení „maso a živočišné produkty“ nebo „vedlejší produkty živočišného původu“ může skrývat velmi různé suroviny – od výživných jater a ledvin až po kůže, kosti nebo pojivovou tkáň.
Játra, ledviny a plíce mají výbornou výživovou hodnotu. Kosti, chrupavky nebo tukové tkáně jsou naopak méně hodnotné.
Do krmiv lze ze zákona používat pouze suroviny tzv. 3. kategorie, tedy části zvířat, které jsou sice nezávadné, ale nejsou určené k lidské spotřebě. Krmivo nesmí obsahovat uhynulá zvířata s příznaky onemocnění.
TIP: Vybírejte krmiva, ve kterých není složka pojmenovaná obecně jako „živočišné produkty“, ale konkrétně, např. „kuřecí játra“ nebo „lososový olej“.
Jak výrobci schovávají levné složky
Výrobci mají povinnost uvádět složky v sestupném pořadí podle množství. Jenže jednu surovinu mohou rozdělit do více složek pod různými názvy.
Například kukuřice se může ve složení objevit jako „kukuřičná mouka“, „kukuřičné otruby“ a „kukuřičný škrob“ – každá zvlášť. Každá z nich bude mít nižší váhu než maso, takže bude v seznamu níže, přestože kukuřice je dohromady hlavní složkou.
TIP: Ve složení krmiva hlídejte, zda se určitá surovina neopakuje pod více různými názvy.
Skupinová označení složek
V Evropě je povolené uvádět složky buď jednotlivě (konkrétní název), nebo skupinově.
Skupinové označení „Maso a živočišné produkty“ zahrnuje různé druhy masa i masných vedlejších produktů. „Obiloviny“ zahrnují pšenici, kukuřici, ječmen a podobně. „Oleje a tuky“ jsou různé živočišné nebo rostlinné tuky.
Při skupinovém označení mohou výrobci měnit recepturu, aniž by museli měnit etiketu. Nevíte přesně, co krmivo obsahuje.
Pokud vám záleží na přesném složení, třeba kvůli alergiím vašeho psa, vybírejte krmiva s konkrétními názvy složek.
Deklarovaná analýza (bod C)
Evropské předpisy vyžadují deklarované jakostní znaky, tedy průměrné hodnoty naměřené ve skutečném produktu. (To je přesnější obraz reality než minimální nebo maximální záruky, které se uvádějí například v USA.) Povinně se uvádí:
Hrubé bílkoviny a jejich množství. Pozor: neznamená to jejich kvalitu ani stravitelnost. Bílkovina z masa je pro psa mnohem lépe využitelná než bílkovina z obilí.
Hrubý tuk jako zdroj energie a nosič vitamínů rozpustných v tucích (vitamín A, D, E, K). Tuky mají více než dvojnásobnou energetickou hodnotu oproti bílkovinám a sacharidům.
Hrubá vláknina je nestravitelná složka. Podporuje trávení, ale analýza ji mírně podhodnocuje.
Hodnota hrubé vlákniny na etiketě se měří starší laboratorní metodou – vzorek se vaří v kyselině a louhu a změří se zbytek. Tato metoda dobře zachytí část vlákniny, ale velkou část hemicelulózy a dalších typů vlákniny při procesu rozloží, takže ji vůbec nezměří.
Číslo na obalu tedy není nepravdivé, je jen neúplné. Skutečný obsah vlákniny v krmivu bývá vyšší, než etiketa uvádí.
Popel (popeloviny) jsou to, co zbude po spálení vzorku. Zahrnuje minerály. Obvykle platí, že extrémně vysoký popel (>10-12 %) signalizuje vyšší podíl kostí/vedlejších produktů a často nižší stravitelnost.
Např. krmiva s vysokým obsahem kostní moučky nebo rybích produktů mají vyšší popel (z minerálů), ale mohou být velmi kvalitní.
Pozor u psů s onemocněním ledvin, protože u nich je obsah popela důležitým parametrem při výběru krmiva.
Vlhkost musí být uvedena, pokud překračuje 14 %.
Praktická ukázka výpočtu sušiny: Krmivo A s 72% vlhkostí má 28 % sušiny. Krmivo B s 78% vlhkostí má jen 22 % sušiny. Krmivo A tedy obsahuje ve skutečnosti o 27 % více živin, i když to na první pohled není vidět. Při porovnávání suchých a vlhkých krmiv vždy přepočítávejte na sušinu.
Přídatné látky (bod D)
V Evropě jsou přídatné látky uvedené odděleně od seznamu složek a musí být konkrétně pojmenované nebo označené kódem.
Povinně se uvádí vitaminy A, D a E (pokud je výrobce přidal), měď a konzervanty, antioxidanty a barviva.
- U balení do 10 kg stačí obecné označení jako „obsahuje povolený antioxidant EU“.
- U balení nad 10 kg musí být uveden konkrétní název látky.
Na co si dávat pozor
BHA (E320) a BHT (E321) jsou syntetické antioxidanty, které prodlužují trvanlivost tuku. Jsou označené za prokázané karcinogeny u zvířat, raději se jim proto vyhněte.
Umělá barviva (E100-E199) se přidávají do granulí pro psy hlavně kvůli nám. Pes barvu nevidí stejně jako my. U hyperaktivních psů se vyhněte E102, E104, E110, E122, E124 a E129.
Látky zvýrazňující chuť (E620-E635), které přimějí psa jíst i nekvalitní krmivo, např. glutamát sodný.
Přírodní konzervace je lepší volbou. Hledejte tokoferoly (vitamín E) nebo vitamín C jako antioxidanty.
Sója patří mezi nejčastější alergeny v psích krmivech. Pro psy je obecně špatně stravitelná, protože jejich trávicí soustava není na zpracování luštěnin přizpůsobená. Pokud váš pes trpí trávicími potížemi, vyrážkou nebo opakovanými záněty uší, zkontrolujte, zda krmivo sóju neobsahuje.
Návod na krmení a dávkování (bod E)
Pokyny pro krmení jsou v Evropě povinné. Výrobce uvede, jaké množství krmiva máte psovi dávat v závislosti na tělesné hmotnosti psa. Berte to jako orientační vodítko, ne jako závazný předpis.
Každý pes je jiný a při výběru krmiva záleží na věku, pohlaví, aktivitě, zdravotním stavu i metabolismu. Mnoho psů potřebuje více (nebo méně), než doporučuje etiketa.
Datum trvanlivosti a číslo šarže (bod F)
Na etiketě musí být uvedené datum minimální trvanlivosti (den, měsíc, rok). Datum může být fyzicky umístěné na jiném místě obalu, např. na dně pytle. V tom případě musí být na etiketě uvedený odkaz na to, kde datum najdete.
Číslo šarže je důležité v případě, že by výrobce musel krmivo stáhnout z trhu (což se občas stane). Vždy si ho poznamenejte, zejména u krmiv, která kupujete ve větším množství.
Shrnutí: Na co se podívat jako první
Když příště vezmete do ruky pytel granulí (nebo konzervu krmiva), zkontrolujte:
- Kompletní, nebo doplňkové? Ke kompletnímu krmivu už nepotřebujete doplňky.
- Co je první složka ve složení krmiva? Mělo by to být konkrétní maso nebo masová moučka, ne obiloviny nebo luštěniny.
- Jsou složky konkrétní, nebo skupinové? Konkrétní názvy musí být jasné a srozumitelné.
- Jaký je obsah bílkovin, tuku a popela? Porovnávejte hodnoty v sušině, ne v syrovém stavu surovin.
- Obsahuje krmivo umělá barviva a/nebo konzervační látky? Přírodní konzervace je lepší volbou.
- Je viditelně uvedené datum trvanlivosti a číslo šarže? Vždy ho musíte najít.
Etiketa krmiva je nejlepší zdroj informací pro kvalitní rozhodnutí o zdraví psa. Chce to trochu cviku, ale stojí to za to.
